Osobnosti

Jiřina Šiklová

Zakladatelce Gender Studies, o.p.s. je věnována u příležitosti jejích narozenin tato stránka.

 


 

Pavla Frýdlová

Spoluzakladatelka Nadace Gender Studies, v letech 1997-98 vicepresidentka Nadační rady GS, od roku 1998 koordinátorka mezinárodního projektu Paměť žen. Spoluzakladatelka nadace proFem. Po studiu FF UK (bohemistika, filosofie, historie a teorie filmu) působila léta v oblasti filmu jako dramaturgyně, publicistka a pedagožka FAMU. V letech 1993 -95 získala stipendium berlínského senátu pro ženský výzkum na vznik studie o ženském filmu ve střední a východní Evropě (FrauenFilme in Osteuropa), v roce 2002 byla hostem nejstarší anglické ženské koleje na University of Durham.

Autorka publikací: encyklopedie Malý labyrint filmu (Albatros, Praha 1988, spoluautor J.Bernard); kniha rozhovorů s Philippem Noiretem Hvězdou proti své vůli (Mht, Praha 1995); studie FrauenFilme in Osteuropa (TrafoVerlag, Berlin 1996); editorka řady publikací Gender Studies: Všechny naše včerejšky I, II - Paměť žen (1998); Epistolae (1999); Násilí na ženách (2000) Kateřina Pošová Jsem, protože musím (Prostor, 2003); Žijí vedle nás (Slovo 21, 2004); překlady z francouzštiny a srbocharvatštiny (Ljiljana Habjanović-Djurović Ženský rodopis, Votobia 1997, Svetlana Broz Dobří lidé v dobách zla, GplusG, 2001); autorka rozhlasového cyklu Válka očima žen (ČRO 6, 2005) a dokumentárního filmu Válka v paměti žen (Gender Studies a Česká televize, 2005).

1. Jak a kdy jste se seznámila s oborem gender studies?

Při své původní profesi jsem se na filmových festivalech setkávala s řadou západních filmařek, pro něž pojem ženský film, ženská literatura, ženské umění znamenaly něco zcela jiného než degradující termín. A tak jsem si začala doplňovat vzdělání četbou klasické feministické literatury, seznamovat se s pojmem gender, s aktivistkami německého feminismu začátku 90. let. A podle možností se zúčastňovat feministických aktivit ať už v Čechách, v Německu nebo na Balkáně. Vždy jsem měla blíž k aktivismu než k akademismu, za ideální pokládám spojení obou a obdivuji, s jakou samozřejmostí propojují obě sféry ženy v bývalé Jugoslávii.

2. Jakým způsobem a kdy jste se začala angažovat v organizaci Gender Studies?

Myslím, že jsem do Centra pro Curricula Gender studies u Jiřiny Šiklové v bytě přišla poprvé v září 1991 se Sašou Lienau, s níž jsem se seznámila krátce předtím v Německu. Saša přijela vyjednávat spolupráci, respektive podporu hamburského FrauenAnstiftungu. Vzhledem k mé vytíženosti prací na studii o filmařkách východní Evropy a častým pobytům v zahraničí jsem se aktivit Gender Studies zúčastňovala v prvních letech nepravidelně, aktivně jsem se do činnosti GS zapojila až v roce 1996 po návratu z Německa. Po zkušenosti z desítek rozhovorů s filmařkami mě nadchla myšlenka Jiřiny Šiklové zaznamenat specifickou zkušenost žen z bývalých socialistických zemí. Začal se rodit projekt Paměť žen (www.womensmemory.net, www.feminismus.cz/pametzen), kterému se s přestávkami věnuji jako koordinátorka devátý rok. Někdy jako dobrovolnice, občas z nějakého grantu placená, v posledních letech jako zaměstnankyně GS s mnohem širším okruhem aktivit než jsou ty spojené s Pamětí žen.

 


 

Šárka Gjuričová

Profesí klinická psycholožka; působí jako rodinná terapeutka centra rodinné terapie při dětské psychiatrické klinice v Motole. Od roku 1996 vede program Institutu rodinné terapie Praha, o.s. (http://www.rodinnaterapie.cz), který nabízí mezioborové postgraduální vzdělávání v systemické terapii s důsledně genderově senzitivním přístupem. V letech 1996-2004 působila jako česká zástupkyně rodinné terapie v rámci tvořících se evropských struktur EFTA. Byla spoluzakladatelkou Nadace Gender Studies a členkou nadační rady Gender Studies až do její transformace. Od počátku se podílela na akademických projektech vzdělávání v oboru gender studies, přednášela na FF UK v Praze, Brně, Olomouci a v Plzni a spolupracovala na projektu Paměť žen. Od roku 1993 zajišťovala kontinuálně výběrovou přednášku s genderovou tématikou pro katedru psychologie FF UK v Praze, později ve spolupráci s katedrou sociální práce. V současné době nabízí dvousemestrální kurz Gender a psychologie, který podporuje FHS a který je určen i zájemcům z dalších oborů. Publikuje v odborných a populárně-odborných časopisech u nás i v zahraničí. Aktivně se zúčastňuje mezinárodních kongresů rodinné terapie. Je spoluautorkou knihy Vidět věci jinak (SLON 1998) a Rodinná terapie: systemické a narativní přístupy (Grada 2003).

1. Jak a kdy jste se seznámila s oborem gender studies?

S oborem gender studies jsem se neseznámila cíleně. V roce 1983 mi manžel koupil knížku Towards a New Psychology of Women od Jean Baker-Miller. To, co jsem přečetla, rezonovalo s mou odbornou praxí i osobní zkušeností, a chtěla jsem se dozvědět víc. A tak jsem se seznamovala s kritickou psychologickou teorií a alternativními názory na důvěrné lidské vztahy, a pak také na terapeutickou práci.

2. Jakým způsobem a kdy jste se začala angažovat v organizaci Gender Studies?

První přednášky inspirované feministickými a genderovými studiemi jsem měla v roce 1988 na kongresu sociální psychiatrie v Kroměříži, a pak v roce 1989 na sympoziu rodinné terapie v Teplicích. Po roce 1990, snad v roce 1991 nebo 1992, mi jedna z kolegyň, se kterou jsem se dříve setkala, nabídla účast na setkání východo- a středoevropských zájemkyň o feministickou inspiraci v Dubrovníku, a tam mě někdo pozval k Jiřině Šiklové. Po nějaké době se ta neformální setkávání zorganizovala jako Nadace Gender Studies.

 


 

Jana Hradilková

Spoluzakladatelka původního Curriculum Centra pro gender studies a poté Nadace Gender Studies; nejprve jako dobrovolná pracovnice, poté zaměstnankyně, která se podstatně podílela na rozvoji jejich mnohostranné činnosti a zvláště na profesionalizaci Nadace. V Gender studies byla dále postupně členkou Nadační rady GS, správní rady GS a posléze ředitelkou. Osm let pracovala jako vedoucí programu Ashoka - Innovators for Public v České a posléze i Slovenské republice. Je autorkou řady studií a článků zabývajících se problematikou gender v českých i zahraničních periodicích, účastnicí mezinárodních konferencí s danou tematikou. Zároveň je bohemistkou zabývající se rovněž odkazem Elišky Krásnohorské a Karoliny Světlé.
Iniciátorka otevřeného společenství sdruženého pod názvem Výbor SOS Čečensko, spoluzakladatelka občanského sdružení Berkat (www.berkat.cz), které se zabývá individuální pomocí obětem válečných konfliktů v Čečensku a Afghanistánu, podporou komunitní práce tamtéž a přátelskou pomocí běženeckými rodinám v ČR. Nositelka ceny Irene Prix z r. 2004.
Herečka, spisovatelka, matka, sociální podnikatelka a poustevnice.

1. Jak a kdy jste se seznámila s oborem gender studies?

Na pojem gender studies jsem poprvé narazila v rozhovoru s Jiřinou Šiklovou. Stalo se tak během indiánského léta v roce 1991, kdy jsem byla rekrutována Jiřinou jako první pracovnice připravovaného Centra pro Curricula Gender studies. Prvními texty, ve kterých jsem se něco dočetla o obsahu oboru, byly studijní plány skandinávských univerzit, které přetékaly z regálů rozmístěných v pokoji (budoucí první knihovně Gender Studies) u Jiřiny Šiklové v bytě. Obor mě zaujal pro své rozšířené sociálně pozorovací možnosti: na rozdíl od women's studies kladl důraz na pozorování stále se vyvíjejících specifik rolí mužů a žen na základě vztahu jednoho pohlaví k druhému.

2. Jakým způsobem a kdy jste se začala angažovat v organizaci Gender Studies?

V září 1991 jsem se stala první její zaměstnankyní. Díky první finanční investici v té době rovněž založené americké organizace Network of East-West Women jsme s Jiřinou Šiklovou, a později také Kanaďankou Laurou Busheikin, byly schopné odstartovat existenci Centra pro Curricula Gender studies. Do bytu Jiřiny Šiklové, kde mělo Centrum základnu, začaly spontánně a hojně docházet dobrovolnice, většinou mladé Američanky, které nám pomáhaly získávat literaturu a pracovat s ní. Během tří měsíců jsme z bytu JŠ udělaly místo, kam bylo možné dvakrát týdně přijít a zapůjčit si knížky a texty. Tam jsme pořádaly první diskuse, workshopy a přednášky, které se v následujícím roce rozšířily i do dalších soukromých i veřejných prostorů. Mimo jiné se zakládající sestava GS také podílela na první výrazné a "otvírací" diskusi v rámci "Respektování". Pořádal ji týdeník Respekt a hlavním tématem byl feminismus; poprvé zde bylo nahlas otevřeno téma sexuálního obtěžování, což vyvolalo reakci až ze zámoří - Josef Škvorecký tenkrát reagoval vynálezem pojmu sexuální harašení… (prosinec 1991).

 


 

Libora Indruchová, Oates-Indruchová

V letech 1994-1995 koordinátorka Nadace Gender Studies, poté členka Nadační rady GS. Od roku 1995 přednáší na Katedře anglistiky a amerikanistiky Fakulty humanitních studií Univerzity Pardubice (dříve anglické oddělení Ústavu cizích jazyků a humanitních věd). Od roku 2004 je odbornou asistentkou v oboru Genderových studií katedry sociologie Masarykovy univerzity v Brně. PhD. získala na Lancasterské univerzitě ve Velké Británii v oboru anglická literatura a literární teorie. Je autorkou časopisecky publikovaných statí, monografie Discourses of Gender in Pre- and Post-1989 Czech Culture (2002) a editorkou překladového sborníku Dívčí válka s ideologií: klasické texty angloamerického feministického myšlení (1998). Dříve působila jako překladatelka z angličtiny (mj. Kabelky plné peněz: Financování ženských projektů; Management nevládních ženských organizací, oba 1996). Její minulý život v nedávné době odhalilo nakladatelství Karolinum, které (za vůdčího spoluautorství Andrey Koudelkové) vydalo její dřívější práci Česko anglický-anglicko český slovník atletiky (2005).

1. Jak a kdy jste se seznámila s oborem gender studies?

Nejdřív jsem se seznámila s feministickými teoriemi, konkrétně s feministickými literárními teoriemi, při svém postgraduálním studiu na katedře anglistiky Lancasterské univerzity v roce 1991. Chtěla jsem se o nich poučit, abych měla argumenty, proč u nás nepotřebujeme feminismus. Dopadlo to tak, že jsem na téma feministických literárních teorií psala MA práci a hned další rok jsem je vyučovala na katedře anglistiky pražské filozofické fakulty (dodnes žasnu nad svou tehdejší drzostí). Genderová studia jsem potkala po návratu z Británie v roce 1992, když jsem se napojila na pražské Centrum gender studies.

2. Jakým způsobem a kdy jste se začala angažovat v organizaci Gender Studies?

V roce 1992 jsem přes své tehdejší zaměstnání na Kanadském velvyslanectví potkala Jiřinu Šiklovou a ta mě pozvala ke svým "bytovým" schůzkám právě vzniklého Centra gender studies. Stala jsem se členkou poradního kroužku, předchůdce pozdější nadační rady. Účastnila jsem se pravidelně schůzek a akcí pořádaných centrem, přispěla článkem do monotematického feministického čísla Sociologického časopisu (vyšlo 1995), učila dva feministické kursy na FF UK, přednesla jednu či dvě přednášky a podílela se jako členka týmu na výzkumu českých žen v období transformace (spolu s Marií Čermákovou, Hanou Havelkovou a Jiřinou Šmejkalovou). V roce 1994 jsem se na krátkou dobu stala jednou z koordinátorek Nadace gender studies.

 


 

Pavla Jonssonová

Vzděláním amerikanistka a překladatelka; v roce 1993 založila na Pedagogické fakultě UK genderový literární kurz. Působila v ženských kapelách Dybbuk (kytara) a Zuby nehty (basová kytara), se kterými natočila celkem 7 CD a film pro TV. Členka Nadační rady GS. V letech 1996-1997 byla členkou Meziregionálního genderového semináře (Středoevropská univerzita, Budapešť). Autorka esejů, poezie a odborných statí, přednášející. V roce 1998 získala Fulbrightovo stipendium na výzkum textů žen v rocku jako nového žánru. Překladatelka - mj. knihy Germaine Greer: Eunuška (2000). S Mirkem Vodrážkou a dalšími přáteli sestavila feministickou mediální skupinu Meluzína, která občas ožívá. V současné době učí genderové kurzy na Anglo-American College v Praze a Collegium Hieronymi Pragensis a kurzy alternativní české kultury na FF UK. Vystupuje v příležitostných formacích Mimozemšťanky, Paní Pavlová Band, Veverka a Sova, MC Pavie.

1. Jak a kdy jste se seznámila s oborem gender studies?

Na Central European University v Budapešti jsem absolvovala řadu iniciačních seminářů, letních škol a setkání, kde jsem se vyzbrojila literaturou a teorií. Platí dodnes. S feministickými teoriemi druhé vlny mě průběžně seznamovaly anglické a americké kamarádky během osmdesátých let, takže v roce 1989 jsem měla poměrně načteno.

2. Jakým způsobem a kdy jste se začala angažovat v organizaci Gender Studies?

V roce 1990 v bytě Jiřiny Šiklové, přes spolužačku Janu Hradilkovou a dále přes přátelství s herečkou studentského divadla FF UK Jiřinou Šmejkalovou. Měla jsem radost ze vzniku skvělé a důležité věci. Účastnila jsem se schůzí, přednášela na vyzvání, Centrum podpořilo můj první překladatelský projekt (poezie Ann Waldman), šířila jsem dobré jméno centra v médiích a mezi studentstvem.

 


 

Anna Kovaříková

Ekonomka se zaměřením na teorii financí. Pracovala nejen ve svém oboru, ale prosadila se i jako publicistka v ekonomickém tisku, moderátorka ekonomicky zaměřených pořadů v rozhlase a autorka časopisecky publikovaných povídek. V současnosti pracuje jako specialistka v oboru komunikací a public relations. Byla spoluzakladatelkou organizace Nová Humanita, dlouholetou členkou Nadační rady GS; v současnosti je členkou nové dozorčí rady, zajímá se o uplatnění žen ve společnosti, zejména v profesní oblasti.

1. Jak a kdy jste se seznámila s oborem gender studies?

V osmdesátých letech 20. století nejprve díky článkům občas publikovaným v tisku, pak už z cíleně shromažďovaných informací.

2. Jakým způsobem a kdy jste se začala angažovat v organizaci Gender Studies?

Přivedla mě moje kanadská profesorka angličtiny, která už v době, kdy se hledal statut a zaměření, měla naprosto jasnou představu o tom, jak by organizace typu NGO měly pracovat. Kupodivu jsem se nepřišla do neznámého prostředí, ale setkala jsem se s některými ženami, které jsem už poznala během své pracovní kariéry. Netíhla jsem k politicky zaměřené skupině, dávala jsem přednost podpoře vzdělávání a komunikace s veřejností.

 


 

Marie Koudelková

Vystudovala na Filozofické fakultě UK obor sociální práce (1990-1995). Při studiu se seznámila s Jiřinou Šiklovou a jejím prostřednictvím s oborem gender studies, který v té době začal pronikat do České republiky. Účastnila se jedněch z prvních oborových přednášek, jednak přednášek Jiřiny Šiklové a dalších českých odbornic a jednak také přednášek náhodných zahraničních návštěvníků a návštěvnic, kteří v devadesátých letech zavítali do Prahy.
Od roku 1992 se věnovala práci ve vznikající organizaci Gender Studies, tenkrát v bytě Jiřiny Šiklové. Koordinovala cyklus přednášek "Sociální problémy z aspektu gender", který pořádala Nadace Gender Studies a probíhal na řadě univerzit v ČR. Několik let "sbírá" údaje o studentských prácích (bakalářských, diplomových, dizertačních atd.), především z FF UK, FSV UK, FHS UK a z filozofických a pedagogických fakult v ČR pro on-line databázi údajů o studentských pracích s genderovou tematikou (http://www.feminismus.cz/diplomky.shtml). Byla dlouholetou členkou Nadační rady GS.
V roce 1992 onemocněla zhoubným nádorem prsu, v témže roce založila o.s. Jantar pro psychosociální pomoc ženám po ablaci prsu, dodnes je jeho předsedkyní - činnost Jantaru je v současné době rozšířena o poradny, které se věnují i problémům rodinných příslušníků žen po ablaci prsu.

1. Jak a kdy jste se seznámila s oborem gender studies?

Pojem gender studie jsem prvně slyšela na přednáškách Jiřiny Šiklové na Filozofické fakultě, byl to pro mne zcela nový obor, nové věci, o kterých jsem nevěděla, které byly zcela neznámé, něco jsem věděla o feminismu, ale tento širší obor mne zaujal svojí pestrostí v asi i tím, že zasahuje do různých oblastí života.

2. Jakým způsobem a kdy jste se začala angažovat v organizaci Gender Studies?

V organizaci Gender Studies jsem se začala angažovat v r. 1992. Centrum mělo v bytě Jiřiny Šiklové základnu a začala jsem tam chodit jako dobrovolnice. Seznámila jsem Se tam s Janou Hradilkovou, Laurou Busheikin, a mnoha dalšími lidmi. Práce tam byla pestrá a zajímavá a dopředu neodhadnutelná, dělalo se, co zrovna bylo třeba od zapisování a půjčování knížek, po organizování a přípravu přednášek. Všechno nás zajímalo a všechno bylo pro nás tak nové.

 


 

Eva Věšínová-Kalivodová

Anglistka a bohemistka, působí jako odborná asistentka v Ústavu translatologie Filozofické fakulty UK Praha. Překladatelka (E. Jongová: Strach vzlétnout, 1994; Strach z padesátky, 2001), editorka dvojjazyčného časopisu Jedním okem - One Eye Open (1994-2002). Podílela se na přípravě jedné z prvních českých publikací na téma feminismu - monotematického čísla časopisu Iniciály (1992). Příležitostně přednášela na amerických univerzitách (1994 a 1997), přednáší na mezinárodních konferencích. Je autorkou českých i anglických odborných statí a popularizačních článků používajících gender v interpretaci literární historie, překladu a dějin překládání, a ve společenských a kulturních analýzách. Byla členkou Nadační rady GS (od roku 1995). S Jiřinou Šiklovou a s pomocí Nadace GS a grantu americké Fordovy nadace spoluzaložila první akademické pracoviště pro genderová studia v ČR - Centrum studií rodu: gender studies na FF UK (název od roku 2002 dodnes: Centrum genderových studií FF UK); v letech 1998 - 2002 působila jako jeho vedoucí. V současnosti je spoluřešitelkou části Výzkumného záměru FF UK na léta 2005-2009 (VZ-MŠMT 0021620824) nazvané "Významotvornost rodových diferencí v moderním světě". Odborná témata této části VZ FF UK představují v současné době hlavní zaměření práce Centra genderových studií FF UK. Je členkou mezinárodní redakční rady časopisu European Journal of Women's Studies. Zde usiluje o prosazování českých odborných příspěvků v oblasti genderových studií (v angličtině), recenzí na české i zahraniční publikace nebo jen oznámení titulu v této oblasti, které by mohly být v tomto časopise publikovány.

1. Jak a kdy jste se seznámila s oborem gender studies?

Existenci a možný význam gender studies jsem si uvědomovala velmi dlouho a postupně. Prapůvod je v mé četbě současné americké literatury, hlavně psané ženami, v mém lektorování a překládání pro Odeon, což začalo ještě za komunistické éry. Pak byl důležitý můj roční pracovní pobyt ve Spojených státech v roce 1994, kterým začala má osobní "komparace" české a americké skutečnosti z hlediska gender...

2. Jakým způsobem a kdy jste se začala angažovat v organizaci Gender Studies?

Přišlo to jaksi samo od sebe, moc si nevzpomínám. Už od samého začátku devadesátých let jsem se stýkala pracovně i osobně s Pavlou Slabou (Jonsson), zajímaly nás stejné věci, i na americkém feminismu. Tak jsme tehdy taky připravily z velké části tématické číslo časopisu Iniciály o feminismu, což byla jedna z prvních medializací tohoto zatím "cizorodého" jevu v Čechách. Iniciály byly v českém mapování nové otevřenosti světového prostoru myšlení skvělé. Myslím, že to byla právě Pavla Slabá, která zprostředkovala mé zapojení do práce Nadace Gender Studies po mém návratu ze Spojených států v roce 1994.

Aktualizováno: 7.9.05 10:45