Firma roku 
Právní poradna
cz
Paměť žen
Paměť žen je rozsáhlý mezinárodní projekt, iniciovaný a koordinovaný Gender Studies, o.p.s. Těžiště projektu spočívá v zachycení životních zkušeností a názorů žen tří generací (narozených v letech 1920 - 1960) metodou oral history a narativního interview.
Cílem projektu je dobrat se kořenů stále přetrvávajícího patriarchálního modelu společnosti, pochopit a akceptovat specifikum ženského přístupu ke světu, odstranit mnohá klišé a přispět tak nejen k diskusi o rolích mužů a žen ve společnosti, ale i k nezbytným konkrétním změnám přežitých rodových stereotypů.
Dosud bylo realizováno víc jak 450 rozhovorů, což představuje téměř 16 000 stran přepisů. Všechny rozhovory jsou kompletně transkribovány a spolu s doprovodnými materiály archivovány v mezinárodním archivu projektu, a postupně doplňovány průvodními studiemi.
Bohatý biografický materiál je východiskem pro hledání nových přístupů k genderově specifickému interaktivnímu vzdělávání (prostřednictvím EU projektů Grundtvig), celé řady podprojektů, např. Paměť romských žen, Paměť žen - obětí holocaustu, rozhlasový cyklus a tematický televizní večer Ženy a II. Světová válka.
Další aktivity:
Hodinový dokumentární film Válka v paměti žen, vznikl v roce 2005 k 60. výročí konce II. světové války, ve spolupráci Gender Studies, o.p.s. a České televize, která jej 8.5.2008 vysílala pro velký zájem diváků již po třetí.
Šest žen, které žily na území bývalého Československa, vypráví ve filmu svoje životní příběhy, které výrazným způsobem ovlivnila válka a to v různých podobách. Nedávno zemřelá Kateřina Pošová, po celý život poznamenaná výčitkou, že její vinou zbytečně zahynula matka v lotyšském koncentračním táboře. Doris Donovalová, která v Terezíně prožila největší lásku svého života a dobrovolně se za ní vydala do Osvětimi. Věra Žahourková pomáhající svému otci v odbojové činnosti na svobodě i v terezínské pevnosti. Stanislava Zvěřinová - totálně nasazená v Německu - sugestivně líčící boj o přežití v nacisty utajovaných továrnách ostřelovaných spojenci. Podplukovnice Československé armády Věra Tichá popisující dramatickou cestu z Buzuluku do Prahy. Německá Češka Helga Wilms vzpomíná na svého otce, který od počátku ostře vystupoval proti nacistům, a přesto byl po válce i s rodinou odsunut do Německa.
Je s podivem, že v množství dosud vzniklých vzpomínkových pořadů a dokumentárních filmů o II. světové válce bylo ženám dáno tak málo prostoru. Přitom je zřejmé, že ženy díky své odlišné sociální a společenské roli válku prožívaly jinak a vzpomínají na ni jinak než muži. Ženy vyprávějí především o každodenním životě za války, o obstarávání živobytí, o náletech, o nucené práci, ale i o odboji, věznění a koncentračních táborech, o odsunu a násilí vítězů nad poraženými, o znásilňování. Film vznikl na základě dlouholetého mezinárodního projektu Paměť žen (www.womensmemory.net), který metodou oral-history shromažďuje životní zkušenosti a názory žen několika generací.
Dokument natočila režisérka Dagmar Smržová, autorkou projektu, který podpořila Česká rada pro oběti nacismu a dále Česko-německý fond budoucnosti a Nadační fond obětem holocaustu, byla Pavla Frýdlová.
Triptych knížek Pavly Frýdlové o ženách:
Ženská vydrží víc než člověk (2005)
V první knize se setkáte s deseti ženami narozenými v letech 1917 – 1939 a s jejich specifickým pohledem na dvacáté století. Každá vypráví svůj život jiným způsobem. Ovšem utkvělý pocit, že všechny životní kotrmelce nakonec zvládnou, je důležitým zdrojem jejich ženské identity bez rozdílu.
Název druhé knihy Ženám patří půlka nebe (2006) je převzat z čínského přísloví, které zdomácnělo v západoevropském ženském hnutí v 70. letech minulého století. Deset žen narozených v Čechách v letech 1938 až 1958, vypráví ve svých životních příbězích o tom, jak se jim dařilo tuto „polovinu nebe“ ve svém každodenním životě nést.
Deset protagonistek, které vypráví své osudy ve třetí knize, Ženy mezi dvěma světy, spojuje skutečnost, že se po mnoha letech strávených v cizině, respektive ve světě, který se pro ně stal novým domovem, vrátily zpátky do Čech. Důvody, pro které odcházely, byly různé, důležitou roli ale téměř vždy hrála situace nesvobody doma, zejména po zmařených nadějích Pražského jara 1968. Vrátily se obohacené o zkušenosti často nelehce i bolestně získané, připravené se o ně nejen podělit, ale také jich v nemalé míře využít pro českou společnost. Prostřednictvím jejich vyprávění můžeme nahlédnout do života žen v mnoha zemích a jejich zážitky mohou sloužit i jako jakási malá „učebnice“ vývoje ženských práv v posledních desetiletích. Také pohled těchto žen na naši společenskou situaci -- především na vztahy žen a mužů -- přináší řadu podnětů k zamyšlení.
Do budoudna Pavla Frýdlová připravuje poslední knihu cyklu s prozatímním názvem Ženy odjinud. Bude věnována cizinkám, žijícím dlouhodobě v Čechách.
Koordinátorka projektu Pavla Frýdlová
Kontakt: Michaela Svatošová: knihovna(zavinac)genderstudies.cz.
